NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uběhl pouze necelý rok od doby, kdy světlo světa spatřilo debutní album norské smečky Susperia a už se na nás řítí další čirá energie metalové laviny, tentokráte s názvem Vindication. Této „Obhajoby“ se mistři kovového řemesla chopili s neutuchajícím zápalem a svými ďábelskými myšlenkami a nadpozemsky zvládnutými instrumenty připravili dílo, které má všechny předpoklady k tomu, aby vymalovalo místnost našedlou barvou vašeho nepotřebného mozku.
Jakkoliv se tato bouřlivá formace dala dohromady teprve v roce 1999, všichni členové mají za sebou již pestrou, hříšnou a veskrze „černou“ minulost.V čele s vlajkonošem Tjodalvem, jehož hbité prsty a paže vyzdobily nejedno dílko známých Dimmu Borgir, se vesměs všichni smrtonoši Susperie mohou pochlubit svým působením v blackových prvoligových oddílech jako Satyricon či Old Man’s Child. Avšak plané naděje na album protkané blackovým čpavkem, tedy světelně rychlými bicími, hoblující černou rukou, temnými klávesami a bezpohlavním vřískotem, si tedy rozhodně nedělejte! Produktem těchto blackových vyvrženců je živočišné a agresivní zemětřesení, jehož podstatu by snad nejlépe vystihoval termín - trash black metal.
Představte si vaši hlavu jako obrovskou temnou jeskyni, v níž se prohání gigantické hejno netopýrů, jež však díky svým schopnostem nikdy nenarazí do stěn, hejno, které vystřeluje vaší hlavou po chaotických krkolomných křivkách, hejno, z něhož šílíte a přejete si , aby už konečně dokonalo zkázonosné dílo … a přece se nepřiblížíte k obrovské energii, která se na vás vyvalí již s prvním ostrým strunovým mučením. Kvalita ověřená časem : kytary, basa a bicí artilerie. Žádné klávesy. Žádné symfonické prvky. Žádná komplikovaná elektronika. Jen kvalitní, poctivý a mistrně zahraný metal …..
….. metal, jehož doménou jsou přesné kytarové erupce, zcela cíleně načasované, bravurně zahrané a jejichž trashové, metalové a blackové riffy jsou umocněny technickými vyhrávkami té nejvyšší kvality. Mohutný podporující kmen těmto kytarovým korunám tvoří nezničitelná basa, stavební kámen metalového hudebního impéria. Bicí souprava se otřásá pod nánosy „ringových“ úderů královského bubeníka Tjodalva, který nechává plynout celou tuto velkolepou mašinérii převážně ve středním tempu.Ale i zarytí přívrženci černého hávu se dočkají svých malých, soukromých orgasmů v podobě stroboskopicky rychlých blackových pasáží, kterých je ovšem na tomto počinu daleko méně, než na předchozí prvotině „Predominance“. Čeho se ale nedočkáte, téměř v celých pětačtyřiceti minutách „Vindication“, je blackový vřískot, který je na aktuální desce výrazně zesměšněn hrdinským, středně-čistým „trashovým“ vokálem vikingského ražení. Ta nezkrotná síla, ten hněv a agrese linoucí se z Atherovy hříšné ústní dutiny děsí k nepříčetnosti i ty nejhorší bestie temného podsvětí. Připočtete-li k tomu severské, mnohdy neproniknutelné, melodie a vynikající produkci, s legendárním Peterem Tagtgrenem za mixážním pultem, získáte skvostnou placku ryzího metalu nového tisíciletí. Neodpustím si jednu poznámku na závěr : komerční černý větřík Dimmu Borgir, se kterým byla snad omylem srovnávána prvotina „Predominance“, nemá proti tomuto hurikánu šanci. „Vindication“ je totiž …
… nefalšovaná magmatická energie, která vás probere z lidské monotónnosti …
8 / 10
1. Cage Of Remebrance
2. Anguished Scream
3. Petrified
4. The Bounty Hunter
5. Completion
6. Warmaster
7. Dead Man´s World
8. Cast Life Into Fire
9. Bleed Yourself
10. The Bitter Man
Attitude (2009)
Cut From Stone (2007)
Devil May Care (EP) (2005)
Unlimited (2004)
Vindication (2002)
Predominance (2001)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Nuclear Blast
Produkce: Susperia
Studio: Abyss
Susperia nic nevymyslela pouze pilovala, Vindication bych charakterizoval jako vylepseny Predominance - neni to mysleno zle - spise naopak. Nadherne melodie :o) , pekna prace 4rukeho bubenika. Album mam naposlouchane uz nejaky ten patek takze prvotni nadseni dost opadlo. Po nekolika poslesich bych daval neco kolem 8/10 dnes mohu prohlasit, ze jedina slabina alba je "oposlouchatelnost" ( mam pocit, ze je to typicke pro vsechna alba Susperie) Verdikt? 7/10.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.